Děcka dneska jsem měla po dvou měsících chleba! Sice to byl polský a do fakt dobrého chleba měl daleko, ale furt lepší než tousťák.
No a rozhodla jsem se, že jako absolventka pajdáku bych měla na děcka víc pedagogicky působit, tak jsem jim vyrobila týdeník - Ian, který chodí do druhé třídy, totiž ještě neumí dny v týdnu.
Ráno jsem se vydala pěšo do vedlejší vesnice na bus do Corku.
Nějak jsem si to blbě vypočítala, takže jsem musela skoro celou cestu běžet, asi 20 minut - ještěže jsem trénovaná. Autobus jsem stihla, ale bohužel blbý. Sice jel do Corku, ale kolem centra jen projel a jel někam za Cork. Jsem si myslela, že to bere nějakou okružní cestou, tak jsem furt čekala, no a když už jsme byli fakt daleko, tak jsem vystoupila, že pojedu zpátky do centra.Šla jsem se podívat, kdy mi to jede a autobus zrovna profrčel kolem mě - byla to zastávka na znamení. Další bus za 15 minut už jsem stopla, ale bus do Dublinu mi ujel, takže další hodinová čekačka. Vrcholem této cesty byl ťaman, co si sedl vedle mě a celou cestu na mě padal, když usínal.
V Dublinu na mě čekala kámoška Kača, které ode mě nepřišla sms, že přijedu o hodinu později, takže na mě tu hodinu čekala.
Pak už spoko. Cesta k přístavu.
Hustý stadion.
Univerzita.
Paní s harfou.
Policajti ti tady vymění rezervu.
Christchurch Catedral z roku 1030.
Dorazil sem podzim.
Nákupňák.
...
Kača je učitelka a v Dublinu je se středoškolákama, kteří tu mají praxi. Tak jsme je v 7 zkontrolovali, řekli jim ať nechodí do stejné hospody jak my a vyrazily na Guinessa.
Cena za noc v centru Dublinu i se snídaní vyjde na 16 euro.
Měla jsem spát na 12 lůžkovém pokoji, ale Kača mě nechala u sebe. Po sto letech jsem spala na poschoďovce.
Uprostřed města mají fakt vysokou jehlu.
Art gallery.
Francis Bacon.
Monet...
...a pak mě sprdli, že tam nesmím fotit.
Domy z počátku 18. století. Jen v pár z nich někdo bydlí, ale čuměla jsem oknama dovnitř a totální luxus!
↑
Sousedi.
↓
Aji bych zašla.
Parčík.
Kostelík taky z 11. století.
Vstup byl zadara.
Art centrum.
Temple bar - Dublinská Stodolní.
Tržiště.
Zase v parku.
Big swan.
Všude po ulicích stojí nebo sedí borci a drží cedule s reklamou. Robota jak blázen.
Telefonní budka.
Cesta domů zas peklo. Za mnou sedělo děcko, co celou cestu řvalo a občas mě zatahalo za vlasy a přede mnou Rusák, co smrděl potem a evidentně si v tom liboval, protože si furt čuchal pod paží a jak tak zvedal ruce, tak to smrdělo ještě víc.
Zhodnocení: Dublin je dobrý jak cip (stálo to za tu cestu), ale chce to víc času.
Nechávám tady ty dva ďábly a zítra vyrážím do Dublinu. Sice se hned v sobotu večer vrátím, ale celou neděli budou děcka pryč u babči Cullinanové, takže to bude supr víkend.
Dneska se babča bez ohlášení stavila, a protože se zásadně nezouvá (i když prší a boty má od bahna), tak mi zaprasila celou podlahu, kterou jsem dneska vytírala. A navíc přivezla děckám lízátka a čokoládu a mě nic!
Chytly mě dneska záda a může za to Ben. Nechtěl si oblíct bundu a jet se mnou vyzvednout Iana ze školy (každý den furt to stejné divadlo), tak jsem ho porvala a nacpala do bundy i do auta a od té doby se nemůžu ohnout.
2.
V Lidlu neberou kreditní karty! Jenom debetní. Což je dementní, když máte v kapse jenom 4 eura a nákup stojí 4,65. Tak jsem dala pryč zubní pastu a borec, co stál u pokladny za mnou, mi nabídl, že mi ji koupí. Což mě celkem vyvedlo z míry, tak jsem řekla že to není potřeba. Sakra.
3.
Chci být zubař v Irsku!
Dneska mi kámoška říkala, že zubař v Dublinu si chtěl naúčtovat za ošetření zubu 800 euro! Anebo vytržení zubu za 100. Nakonec našla Polku, která ošetřuje za 60. Slušný business.
Nejprve vám musím říct, že veškeré mé naděje byly včera pohřbeny. Zjistila jsem totiž totožnost pavouka, který mě tady pořád pokouší. Jmenuje se Pokoutník domácí (jo fakt domácí!) a vyskytuje se po CELÝ ROK!!!! Tzn., že nepřezimuje nikde ve své díře, jak jsem doufala.
Vypadá takhle.
Samice dosahuje délky těla něco kolem 11 mm, ale se svýma dlouhýma nohama vypadá mnohem větší. Dožívá se několika let. Je jedovatý, ale pro člověka nepředstavuje nebezpečí.
Mě klepne asi. Už chcu být doma u svých normálních pavouků.
No a máme nového souseda. Je to Slovák a bydlí se svým psem v téhle dodávce vedle našeho domu. Zatím jsem viděla jenom jeho nahaté nohy, jak se umýval s kanystrem vody za dodávkou.
