St 19.12. Už zítra!

Tak už asi patřím do rodiny:

1. volala mi babča Irine, že prý jak se mi daří a co ruka a tak.

2. Ger si přede mnou prdla (to už se sice stalo dávno, ale zapomněla jsem vám to říct).

Během toho, co jsem byla v nemocnici, našli konečně i vánoční ozdoby.

Vánoční tučňák s velikonočním pozadím.

Betlém, který je zakrýt vánočními přáními, která stále přibývají. Každý den přijdou v průměru 4 přání, plus ještě Ian donáší další ze školu od spolužáků. Jsou tady s tím jak praštění, dneska jsem musela s Ianem napsat 20 vánočních přání pro každého jeho spolužáka.

V Kinsale mají taky velice zvláštní výzdobu. Nejdřív jsem myslela, že je to nějaký úlet, ale ty stromky tu jsou velice ekologicky na každém domě, nejlépe hned několik.

No a Mariina rodina je trochu zámožnější, tak to taky dávají patřičně znát. Jejich umělý stromek má tak 3,5m s ozdobama od Swarovskeho.

Ale co je hlavní! Zítra jedu dom! Sice se tam dostanu až v sobotu, ale to neva nic.

Tak Merry Christmas a po Novém roce čus!

15.-17.12 Nemocnice II.

Takhle vypadala ruka v pátek, v sobotu ještě hůř. Už jsem se na to nemohla dívat, tak jsem se sbalila a Ger mě odvezla do nemocnice. Tam mě tentokrát přijal doktor nejasného původu, barvy přezrálého banánu, jehož angličtina je na stejné úrovni jako ta moje (což je nic moc), takže domluva byla zajímavá. 

Výsledkem byla jehla v ruce...

 ...sestra mě vedla kolem těch chudáků ležících na chodbě a pak mě strčila do pokoje, kde bylo jedno lůžko o šířce 60cm, nějaké přístroje a odešla. Myslela jsem, že je to ošetřovna, a že mě tam někdo přijde vyšetřit nebo něco, tak čekala a čekala. Po hodině už jsem to nevydržela a zeptala jsem se na co vlastně čekám. Sestra se na mě nechápavě podívala a říká: musíte tady zůstat přes noc.

Já: no to vím, ale na co teď čekám...

Sestra: v 6 hodin dostanete antibiotika injekčně (byly 3 hodiny).

No a pak mi to došlo. Dostala jsem vlastní pokoj! Nevím jak se to stalo (možná proto, že Ger pracuje ve stejné nemocnici), ale dovedete si představit mé nadšení.

Myslela jsem, že to je ručník, ale tohle tam mají místo peřiny.

Naštěstí tam bylo teplo, tak jsem po skoro 4 měsících v ledovém zámku vyhřála.

Ty vole!

Večeře ušla.

Snídaně tež.

Ale oběd byl masakr. Čekala jsem nějakou šlichtu, ale i ta nejhorší závodní jídelna vaří primissimo ve srovnáním s tímhle. Na pohled to nevypadá špatně, ale zdání klame. Naprosto nepopsatelná chuť. Bohužel jsem měla takový hlad, že jsem to skoro všechno snědla.¨

No a po dvou dnech:

Infekce poražena!

Pá 14.12. Santa

Dneska jsem viděla Santu! Proháněl se po Kinsale v kočáře taženém koňmi, a když kolem mě projížděl, tak mi zamával a popřál šťastné a veselé. No hned mi to zvedlo náladu....

Bohužel jsem neměla foťák, ale stejně se mi se zrcadlovkou fotí blbě s jednou rukou.

Pak jsem zas měla lekci angličtiny v kavárně s Marií (šly jsme tam zas před zavíračkou) a tentokrát jsme dostaly každá dva croissanty. Tento systém se mi velice zamlouvá.

Čt 13.12. Nemocnice

Tak jsem se byla podívat do nemocnice. Včera odpoledne se mi ta ruka zas zhoršila, je to horší než dřív, tak jsem byla znovu u doktora, který mi řekl, že musím do nemocnice, abych dostávala antibiotika žilně. Za tuto radu chtěl jenom 30 euro místo padesáti, protože už jsem tam byla předtím. Hotový dobrodinec.

Tak jsem se sbalila a o půl desáté večer jsem dorazila do nemocnice. Tam se mě zeptali jestli jsem svobodná a jakého jsem vyznání a řekli ať si sednu a počkám. Čekala jsem asi hodinu vedle drsně vyhlížejícího týpka, který byl od hlavy až k botům celý od krve, která pravděpodobně nebyla jeho. Všude miliarda lidí, sestry ošetřovaly raněné na chodbě, celkem zmatek. Pak mě zavolala sestra indického původu a doktor s ruským přízvukem se mi koukl na ruku, otevřel bichli, něco v ní 5 minut hledal, předepsal mi dvoje antibiotika na dalších deset dní a poslal mě dom. Tak doufám, že věděl co dělá, protože vracet už se tam nechci. Nemají totiž dostatek postelí, takže pacienti tam spí na takových těch mega úzkých lehátkách na chodbě, kde normálně procházejí lidi a svítí se tam 24 hodin denně. Prý je běžné, že tam jsou i 3 dny než se dostanou na pokoj. Jestli někoho uslyším nadávat na české zdravotnictví, tak ho pošlu do Irska.

St 12.12. Ozdoby na stromek

Ian chce furt každý den vyrábět nějaké vánoční ozdoby, tak jsem si řekla, že zkusíme vyrobit ozdoby na stromek z vizovického těsta.

Už se to peče 2,5 hodiny a pořád je to ještě v troubě tak uvidíme.

Jo a stromek už se našel. Měli ho velice prakticky uschovaný 30 km od baráku v letním domě.

No a tohle je ten můj divný prst. 

Jestli to tak bude pokračovat, tak se za chvíli můžu hrát mrtvou nevěstu Tima Burtona.

Út 11.12. Christmas is coming

V neděli byl v Corku Santa, tak mu jeli děcka říct, co chcou k vánocům a jako předdárek od něho dostali dětský iPad a lego Star Wars.

¨

S děckama jsme vyrobili vločky.

A taky sněhuláka.

Aspoň z vaty no. Sněhu si tu boroci moc neužijou.

Jinak prsty změnily barvu na fialovo šedou, ale už s něma můžu trochu víc hýbat, tak snad to bude ok.

Ne 9.12. 3 dny doma

Tak jsem skoro 3 dny nevytáhla paty z domu. Akorát v pátek jsem měla s Marií lekci angličtiny v kavárně, kde v 5 zavírali a protože jsme byli poslední hosti, tak nám dali zadara sladké pečivo, co jim zůstalo.

Obě jsme se shodly, že tam budem chodit už jen před zavíračkou.

Taky už jsem se začala připravovat na cestu dom. Zvážila jsem můj kufr a zjistila, že samotný váží 6 kg a vzhledem k tomu, že můžu v letadle vézt jen 15 kg, a že chci Mišanovi dovézt nějaké ty Guinesse, tak jsem si pučila kufr od Ger, ten má jen 2 kila.

Jinak jsem viděla spoustu filmů (doporučuju Láska a smrt od Woodyho!), naučila se trochu norsky, početla trochu anglicky.

A dneska (9.12.!) už chtěli zdobit vánoční stromek, ale nic z toho nebude, protože ho nemůžou najít. 

Čt 6.12. Doktor

 Ráno zas bylo všechno zamrzlé, tak jsem sedla dřív do auta, přistavila ho ke vchodu a zapla topení ,ať to rozmrzne. Jenže mi zamrzly dveře a nemohla jsem se dostat z auta. Prolezla jsem to teda druhou stranou, jenže pak jsem se zas nemohla dostat do baráku, protože ten jouda Ben zamkl dveře zevnitř a strašně se tomu smál. Pak ho ale smích přešel, když nemohl odemknout a mě málem kleplo. Po nekonečných minutách se mu to konečně povedlo, tak jsem ho sprdla, zavezla do školky a jela k doktorovi, u kterého mi Ger sjednala schůzku - jo tady si musíš u obvoďáka sjednat schůzku. Borka mi koukla na prst, napsala recept na nové antibiotika, píchla protitetanovku a já jsem jí za to s díky vyvalila 60 euro. Antibiotika stály dalších 15 euro. 2 hodiny čekání na doktora v ČR už se tak hrozné nezdají.

Ty tři prsty zleva už jsou nepoužitelné.

5.12. Charles fort

Každou první středu v měsíci je Charles fort zadara, tak jsem vzala foťák a Marii a vyrazila jsem.

Tak to vypadá zvrchu.

Nemocnice.

Jinak nic, z napuchlého prstu se stala napuchlá skoro celá ruka, tak jsem byla v lékárně v marné naději, že bych třeba sehnala něco jako višňovou mast. Ale nic no, tak budu muset k doktorovi, kterému tady řeknete "dobrý den" a už jste o 50 euro lehčí. Doufám, že to pojisšťovna proplatí.

Út 4.12. Labradoodle

V Irsku teď frčí křížení různých ras psů. To jen tak, abyste věděli, až ta móda dorazí k nám.

U mě vede Labradoodle - labrador křížený s pudlem.

Po 3.12. Prst

Juhůůů, je tady prosinec! Ještě 17 okýnek a valim dom.

Včera jsem jsem nebyla schopna nic napsat.

V sobotu večer jsem byla na pivo s Dankem - Ostravak, co tu v Kinsale bydlí. Jako spoko no...borec mě zval, tak se mu asi pěkně ztenčila peněženka. 

Byli jsme v baru, kde zpíval hlasový dvojník Johnnyho Cashe. Pak se k nám přimotal nějaký jiný Johnny a pozval nás na pivo. Začíná se mi tu líbit. Nakonec jsme skončili u Danka doma, kde byl ještě pšonek Rafal.

Neděle byla krutá...

Pro děcka jsem vyrobila adventní kalendář.

Tyhle kosti ještě s dalšíma se nám dneska objevili před barákem...docela děsivé.

Jo a beru antibiotika...před více než týdnem jsem se úplně normálně škrábla a před pár dny mi to začlo napuchat, mám v tom zánět. Nemůžu ten prst ohnout ani narovnat.

Ger mi poradila ať si na to dám chleba namočený v horké vodě...někdy se divím, že Irové ještě nevymřeli...doktorka tu prý na chřipku předepisuje Sprite.

Máte někdo podobně zaručené rady? Sem s nima, už bych se toho ráda zbavila. A ne, uřezat ho nechci.

Pá 30.11. Vánoční trhy?

Od včerejška jsou v Corku Vánoční trhy. Respektive jeden trh a ten bych ani nenazvala trhem. Jen spousta světel a míst pro děcka, kde se můžeš vyfotit. Stánků tam bylo asi tak 6, alkohol žádný. Ó jak bych si dala Brněnské bombec nebo medovinu na Svoboďáku!